I. kapitola

30. května 2012 v 17:47 | Coco |  Píšu

1.KAPITOLA


Byl ten letní den, kdy ptáci zpívají od rána do pozdního večera. Coco si vzala žlutou sukni, triko a zavazovací boty. Vzala tašku na průzkumné cesty. Hodila do ní svůj nůž, kompas, staré pásmo, svou Knihu magických jevů a pár tužek. Šla do kuchyně, vzala kožený pytlík plný rozinek. Na krk si dala svůj pentagram a tím zahájila další den prozkoummávání.
Musela si stoupnout na špičky, aby dosáhla na starý červený obojek pro jejího psa Arguse. Ten hned vyskočil z pelechu, když ho uslyšel. Otevřela dveře, Argus vyběhl ven a Coco ho následovala.
Stromy jako by promlouvaly když jim vítr přelétl korunami. Cesta se od minule nezměnila. Stromy nezměnily místo. Ploty pořád bránili průchodu kamkoliv.
Coco jako vždy přejela prsty po vyrytém C na šestém stromě od jejich domu. Argus přeběhl další strom a rychle se zastavil, neboť nejspíš ucítil nový pach, který stojí za prozkoumání.
Slunce pálilo do zad, ptáci zpívali a sromy si šeptaly, ale Coco uslyšela něco, co se jí moc nelíbilo. Kola.
"Hej! Kytko!" Ozvalo se. Coco nechtěla, aby jí zrovna teďka otravoval Klacek a jeho parta.
"Zrzounko! Hej si nahluchlá?" Ozval se jiný hlas. Coco uslyšela pár prudkých zastavení a pak se otočila. "Kam deš kytko?"
"To tě nemusí zajímat klacku." Argus vyběhl zpoza plotu a přiběhl ke Coco jako by jí chtěl podržet v nepříjemné situaci. Klacek se kouknul na své druhy a pomalu se rozjel. Když byl u Coco zastavil se. Nechtěla dát najevo, že chce uniknout, tak stála bez hnutí. Oči měli naproti sobě. Pak se ozvalo trhnutí. Bylo to rychlé. Klacek držel v ruce pentagram, který měla ještě před chvílí na krku. Bolelo to.
"Co to je? Jsi čarodějnice!" Coco chtěla rychle vzít pentagram z jeho ruky, ale byl rychlejší a sevřel dlaň. Natáhl ruku a zahodil ho daleko do trávy. Argus hned běžel za náhrdelníkem a začal ho hledat jako svůj míček.
"Hnusná voodoo čarodějnice!" ozvalo se z party, která zvedla kola a chtěla jet. Všichni kluci včetně klacka se otočili a se smíchem odjeli. Coco vyrazila první slza. Snažila se jí zamáčknout a běžela za Argusem. Hledala pentagram, ale neviděla ho. Hodil ho do pole. Tentokrát se nedaly slzy udržet. Ztratila cennou věc, která dokazovala, že je jiná a ne obyčejná.
Utřela poslední slzy a posledně se koukla jestli neuvidí svůj drahocenný náhrdelník. Argus už běžel napřed polní cestou. Coco se otočila a uviděla vysokou zeď. Vždy chtěla vědět co je za ní, ale co slyšela od tatínka, něco se tam teprve staví.
Tam kde zeď měnila směr se dál táhl kovový plot. Za stromem Coco uviděla díru. Nikdy předtím jí tam neviděla. Když šla bíž Argus prudce změnil směr a předběhl jí. Už byl za plotem.
"Argusi!" Coco se otočila, jestli jí někdo nejde vyhnat, ať nechodí na cizí pozemek. "Počkej na mě." Pravou nohou vyrazila za plot. Po pravé ruce měla zvláštní plechovou budku, které chyběla jedna stěna. Vlevo se dál táhla kamenná zeď, ale už nebyla tak jednotvárná. Byla pokreslená a popsaná. Na zemi se válely odpadky a uschlé listí.
"Hej počkej zrzko!" Coco s sebou trhla a prudce se otočila. Uviděla kluka z klackovi party, ale tohodle nepoznávala. Stejně ho neměla ráda kvůli tomu, že se zahazuje s člověkem co jí vzal tak cennou věc. "Jak se jmenuješ?"
"Zrzka určitě ne. Klacek ti ujel a vůbec, nemáš tady co dělat!"
"A co tady děláš ty?" přijel na kole blíž a vyndal něco z kapsy. "Něco jsi tam zapoměla." Dal Coco do dlaně její ztracený pentagram. Ihned jí zlepšil náladu.
"Tys ho našel!" Usmívala se. "Děkuju ti. Proč jsi mi ho přijel vrátit?" Argus vyběhl z budky a začal očuchávat kluka na kole.
"Myslím, že není správné brát lidem jejich věci." Sehnul se a chtěl pohladit psa, ale ten si očichal jeho dlaň, až pak se nechal pohladit. "Jak se teda jmenuješ?"
"Coco," Uvázala si pentagram kolem krku. Už se cítila mnohem lépe. "tohle je Argus. Jak se jemnuješ ty?"
"Sebastian."
"Máš divné jméno, u nás se dávají co nejkratší a výstižná. Odkud jsi? Nikdy jsem tě tu neviděla."
"Jsem ze západu. Tam se dávají co nejvýznamější jména." Přes zeď přelétl ňáký tvor. Letěl za stromy cestou kterou chtěla předtím jít Coco.
"Viděl jsi ho?" Nikdy neviděla nic podobného. Nedokázala přesně určit co jim to přeletělo nad hlavou.
"Co to bylo?" Sebastian pořád vykulené oči. Koukal směrem letu toho stvoření a Coco rozpoznala padající siluetu. Chtěla vidět toho tvora, ale bála se jít dál, neboť se bála, že tam někdo bude. Přesto šla dál, Sebastian slezl z kola, opřel ho o zeď a následoval Coco. Ta sama nevěděla co jí čeká a překypovala zvědavostí. Koukla se na Arguse, který šel za ní a viděla v jeho očích zvědavost. Trochu jí znaklidňoval Sebastian. Nikdy nešla prozkoumávat s klukem, a kevšemu z nepřátelské party. Ani se s ním nechtěla dělit o ten pocit něčeho nového. Došla na konec cesty kde velká zeď znovu měnila směr a slpývala s řadou stromů. Přešla hranici, kterou také tvořily jen stromy. Stoupla na trávu a hned znovu na kameny. Byli tam koleje. Pak uslyšela jak jde Sebastian za ní.
"Nikdy jsem tu neviděla koleje ani vlaky." Sebastian jí na to nic neřekl. Hned na ně vlezla a šla směrem dopadu onoho zvířete.
Sešla z koleje a šla dál. Okolo rostlo pár stromů, poznala mezi nimi i jabloně. Ušla ještě pár kroků a pak spatřila stvoření, které jakživa nikdy neviděla. Mělo to zobák, drápy a křídla. Argus začal tichonce vrčet, ztuhl a pozoroval ho. Zvíře je pozorovalo a snažilo se něco překousat. Coco uviděla na jeho křídlech krvavé rýhy. Poznala, že některé ani nevidí, protože tam ještě vězí řetězy. Podle očí a nedospělých částí těla Coco poznala, že je to mládě a pěkně vystrašené.
"Musíme mu pomoct. Co myslíš, že to je?" Zašeptal Sebastian. Argus mezitím popošel ke zvířeti blíž a začal větřit ve vzduchu. Coco vytáhla z tašky svou Knihu magických jevů a zalistovala. Zastavila se na straně se stejným zvířetem na obrázku, jen s jinou barvou srsti. Na obrázku mělo býlé peří na hlavě a hnědé na těle. To co leželo před Coco a Sebastianem bylo šedé s tmavými končetinami. Sebastian koukl do knížky.
"Je to gryfon." ukázala na název a pak obrázek. Přišla k mláděti a sedla si k němu. Přestalo klovat řetězy a koukalo na ní. Přímo do očí. Viděla v nich strach a smutek. "Neboj, neublížíme ti." Vzala řetězy a začala je rozmotávat. Když se dostala k části u křídel zvíře zakňučelo. Přehodila řetěz opatrně přes uši a položila je na zem. Na křídlech už tak dost od krve zůstaly velké nehezké rýhy po řetězech. Když gryf změnil polohu všimla si, že mu chybý ocas. Zbývala po něm jenom krvavá část. Coco strčila ruku do tašky a gryf jí sledoval. Vytáhla pytlík plný rozinek. Jednu vzala do ruky a podržela ho před mládětem.
"Uklovne ti ruku." pohrozil Sebastian.
"Je to ještě mládě, uvidíš bude mě mít rádo!"
Gryf se zakoukal na rozinku, rychle po ní klovl, protože měl hlad. Coco se usmála a vytáhla další. Mládě jich zpořádalo půl pytlíku a nechalo se pohladit. Argus jen koukal na rozinky. Nikdy mu nechutnali. Jednou začal olizovat gryfovi rány na křídlech.
"Je to kluk nebo holka?" zeptala se Coco.
"Kluk. Myslím, že kluk. Chceš mu dát jméno?"
"Třeba Gordy nebo,"
"Bono. Nechceš ho pojmenovat Bono? To se na něj hodí." Skočil jí do řeči.
"Tak, jmenuješ se Bono,"
Sebastian si ho pohladil po krku a Coco si vzala zpět zbytky rozinek. "Slyšíš to?" zeptala se, když uslyšela lehké dunění.
"Jo."
Oba vzhlédli ke kolejím. Vlak, cvaklo hlavou Coco i Sebastianovi naráz. Pak přejel. Velký černý vlak se spoustou vagónů. Děti se na sebe podívaly. Vlak neměl konce. Za něj vidět nebylo. Všechno jako by se otřásalo. Trvalo to déle, než na normální vlak. Pak odjel i konec. Ale to, co viděli teď nebylo ta cesta kudy přišli. Byla tam louka, mohutné osamělé stromy a za nimi lesy.
"Co to..."
"Kde je Argus?!" zeptala se rozrušená Coco. "Argusi!" Začala pískat.
"Argusi!" Přidal se Sebastian. Gryfoní mládě Bono šlo za nimi a koukalo co se děje. "Kam zmizel?" Sebastian pořád volal a pískal, Coco si sedla na zem a chtělo se jí brečet. Nikde ho neviděla. Její pes se nikdy neztratil a vždy šel poslušně za ní.
"Ne. To ne."
"Nebreč. Musíme ho najít," Podal jí ruku, pomohl jí se zvednout a šli ho hledat. Přešli koleje. Bono se opatrně táhl za nimi. Ušli dálku podél kolejí, ale Argus nikde. "Třeba šel dál a pak do lesa." Navrhl Sebastian. Coco mu na to nic neřekla. Sestoupili z kolejní cesty. Okolo luk byly lesy. Spočítlali šest mohutných stromů co rostou osaměle na louce. Nebyly ani tak vysoké jako ostatní na krajích lesa. Přišli k prvnímu. Rostla na něm červená jablka. Coco si jedno utrhla a kousla do něj.
"Je výborné! Ochutnej." Sebastian si utrhl také. "Vezmu je s sebou." Coco si utrhla další tři jablka a hodila jse do tašky. Pak se ohlédla na koleje, ale už je tam neviděla. Když zahlédl jak kouká ohlédl se. Nic. Žádné koleje. Ani stopy po vlaku. Jen lesy.
A jedna tvář, ale ta byla dostatečně daleko na to, aby jí jedno z dětí zahlédlo. Vedle muže stála klec. Dost malá, ale na psa akorát. Tvář se koukla psovi do očí. Uviděla strach. Vzala klec a zmizela.
Coco si myslela, že něco zahlédla, ale postava muže byla ta tam.
P.S.: Takže, tohle je jen dokončená první kapitola.:) začla jsem psát druhou tak se máte na co těšit. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulka Střelená ;D Kulka Střelená ;D | Web | 30. května 2012 v 17:50 | Reagovat

jasán !! :) těšíme se všichni :D btw - už mám 7 SB ! ;)

2 Alison B. Alison B. | Web | 30. května 2012 v 21:43 | Reagovat

ježiši co tě zas žere o týhle soutěži sme se bavili
u tebe a ten dodatek to dělá každý
blogger i já to dělávala když jsem dělala soutěže!
nevěříš tak se jukni do histrorie :')

3 Alison B. Alison B. | Web | 30. května 2012 v 21:55 | Reagovat

nemusela si když ti to tak vadí!
jsem ráda, ale jen mě to mrzí, komenty
typu neoriginality fakt nepotěší!
vím není to originální soutěž, ale mám ji
tak je a bude :'P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.